nešvary za volantem - bezdůvodná pomalá jízda

Několik věcí, které možná děláte a které ostatní motoristy štvou

nešvary za volantem - bezdůvodná pomalá jízda

Kdosi kdysi řekl, že tak, jak se k sobě chováme na silnici, takoví na sebe jsme i v normálním osobním a pracovním životě. Jasně, je to těžko dokazatelné nebo dokonce nějak kvantifikovatelné tvrzení. Spousta pravdy na něm ale podle našeho názoru je. Někdo dokonce tvrdí, že je větší množství respektu a pokory vůči ostatním (motoristům) hlavním důvodem, proč na silnicích v západní Evropě umírá na daný počet obyvatel mnohem méně lidí než třeba v ČR. Jen pro ilustraci: úplně nejbezpečnější se v roce 2018 ukázaly být silnice v Anglii.

Nedostatek pokory, anebo nevědomost?

Existuje celá řada nešvarů, které na silnicích vídáme dnes a denně. Řada z nich je ošetřena příslušnými paragrafy, a je tedy do určité míry vymahatelná. Nicméně existují i počínání (a není jich málo), o kterých zákon nemluví nebo je nevymáhá, a přesto řadu ostatních motoristů štvou možná více, než když pojedete po aut prosté noční dálnici 150 km/h (což je samozřejmě v nesouladu se zákonem). V mnoha případech jde o nedostatek respektu vůči ostatním pramenící z nepochopení toho, že silnice patří nám všem. Jindy jde o výsledek neznalosti, nevědomosti či nedostatku zkušeností. A někdy obojího. O jaké konkrétní motoristické nectnosti tedy jde?

Blikání na poslední chvíli

Představte si následující situaci. Jedete po hlavní cestě a chcete odbočit na vedlejší. Z vedlejší silnice chce naopak někdo jiný vyjet na hlavní. Pokud coby motorista sjíždějící z hlavní silnice zavčas blinkrem zahlásíte změnu směru, druhý motorista může využít situace a na hlavní silnici vjet (třeba zrovna v tuto chvilku nikdo nepřijíždí z druhého směru hlavní cesty, nicméně jen o dvě vteřinky později už na křižovatku dorazí „vlna“ aut, kterou před půlminutkou „vyplivnul“ semafor opodál). Pokud řidič signalizaci nedostane, čeká a čeká, protože vás nechce omezit či dokonce ohrozit. A vy mu pak 10 metrů před křižovatkou oznámíte změnu směru. Řidič přijíždějící z vedlejší silnice pak čeká zase, protože dává přednost koloně aut na hlavní silnici. Jasně, někdy si člověk nevšimne, zapomene, není si v neznámém prostředí jistý. Ale dost možná si jen neuvědomíte, že něco, co vás nic nestojí, může druhému hodně zpříjemnit a zrychlit cestování.

Bezdůvodně pomalá jízda

Pokud bude na silnici ležet 10 cm zledovatělého sněhu, nikdo po vás nechce, abyste jezdili na hranici toho, co vám dovoluje zákon (tj. 90 km/h, i když samozřejmě platí, že musíte jízdu přizpůsobit stavu vozovky). Ovšem jízda rychlostí 60 km/h na rovném přehledném úseku za dobré viditelnosti a přilnavosti je bezohlednost. I rezervní kolo mívá konstrukční rychlost 80 km/h. Spotřeba při rychlosti 60 km/h bude s velkou pravděpodobností také vyšší než při osmdesátce. A pokud vám třeba selžou brzdy, nejlepší bude vůz odstavit úplně a objednat si odtahovku.

Problém bezdůvodně pomalé jízdy je především v tom, že v jejím důsledku vznikají krizové situace. A nejde jen o předjetí vašeho vozu. Vytvoří-li se těsně za vámi „štos“ aut, které se k předjíždění nemají a za nimi pojedou další auta, která předjíždět chtějí (což se děje běžně), řidiči jedoucí v koloně se začnou předjíždět mezi sebou. A s tím roste riziko, že někdo udělá chybu, za kterou si pak in memoriam vyslouží půl minuty slávy neslávy ve večerních zprávách. Zcela běžně bohužel potkáváme na silnicích bezdůvodně pomalu se pohybující motoristy, kteří si neuvědomují, že svým jízdním stylem přímo otravují život stovkám dalších motoristů.

A pak ještě jedna věc. Pokud se do takovéto kolony dostanete a víte, že nechcete předjíždět (příp. nemáte dostatečně výkonné auto, bojíte se), ponechejte před sebou mezeru, do které se při předjíždění bude moci schovat někdo, kdo kolonu předjet chce.

Ačkoliv zákon mluví o tom, že „řidič nesmí omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním“, pravděpodobnost, že za šedesátku na devadesátce dostanete pokutu, je v ČR zhruba taková, jako že vyhrajete jackpot ve sportce.

Na křižovatkách neztrácejte pozornost

I pokud na semaforu svítí červená, nacházíte se pořád na veřejné komunikaci a máte povinnost zachovat bdělost. Ostatním řidičům není příjemné, když se auto před nimi rozjíždí až poté, co na něj zatroubí. Zejména na semaforech s krátkými intervaly se klidně může stát, že kvůli nedostatku pohotovosti na vaší straně křižovatku v jedné vlně projedou jen tři auta, ačkoliv by jich klidně mohlo být 10 i více.

Hlasitá hudba a otevřená okna

Ne každý je při čekání na semaforu či tramvajovém ostrůvku zvědavý na povinnou dávku disko rytmů. A i kdyby vám v kabině hrál třeba Prokofjev, pořád to není důvod k tomu, abyste o svém vkusu přeasertivně informovali ostatní v okruhu 50 metrů, nehledě na bezpečnost. Takže pokud opravdu bez své oblíbené melodie nevydržíte ani pár minut, alespoň si při pohybu autem městkou džunglí zavřete okna.

Lajdácké parkování

Pokud to je jen trochu možné (a v naprosté většině případů to možné je), parkujte uprostřed parkovacího místa a rovnoběžně s čárami, které parkovací místo ohraničují, zejména tehdy, máte-li velké auto. Pokud se postavíte přímo na čáru, komfort majitele drobného třídvéřáku do města, který se postaví vedle vás, asi výrazně neomezíte. Ale pokud bude totéž parkovací místo chtít využít jiný řidič pro dodávku či velké SUV, dost možná ani pořádně neotevře dveře, nehledě na problematické zajíždění. Ano, moderní auta jsou čím dál tím větší, je z nich hůř a hůř vidět (ale zase nám pomáhají asistenti a kamery) a parkovací místa se přinejlepším nezvětšují. To nás ale neomlouvá. Parkování je třeba brát jako plnohodnotný úkon, který je součástí jízdy autem, třebaže málokoho baví.

A co víc, snažte se parkovat ohleduplně i tehdy, kdy je parkoviště poloprázdné. Nevíte, zda se do doby vašeho návratu nezaplní.