Antiradary v ČR zůstávají kontroverzním tématem

V každé moderní společnosti platí určitá pravidla, jejichž účelem je ochrana života, zdraví a majetku. To se týká takřka všech oblastí lidské existence včetně provozu na silnicích. Na druhou stranu tak dlouho, jak tato pravidla existují, existují i jedinci, kteří usilují o to je porušovat. Jejich důvody přitom nemusí být vždy výhradně zavrženíhodné. Příkladem mohou být tzv. antiradary – zařízení, která někteří řidiči používají, aby se vyhnuli postihům za rychlou jízdu. Argumentují přitom tím, že v mnoha případech není účelem měření rychlosti zajištění bezpečnosti provozu, nýbrž naplnění obecní či státní peněženky.

Pasivní a aktivní antiradary

Pasivní autoradar je zařízení, které zjišťuje přítomnost policejního radaru. Na tu pak řidiče upozorní akustickým signálem. Nijak neovlivňuje činnost policejních zařízení. Je pak na řidiči, aby rychle zpomalil a policejním měřením projel bez ztráty kytičky. Oproti tomu aktivní antiradar s rušičkou zpravidla v oblasti přední masky přímo narušuje činnost policejního radaru. Ten pak rychle jedoucího řidiče není schopný zaměřit.

Rozdíl mezi oběma typy přístrojů je propastný – zatímco pasivní antiradary jsou legální, použitím aktivní rušičky motorista porušuje zákon. Vystavuje se riziku pokuty ve správním řízení až 100 tisíc korun. Policie navíc auta zpravidla zabavuje ke znaleckému zkoumání, v rámci kterého se instalace nedovoleného zařízení dokazuje či vyvrací. Během této doby, která mimochodem není zákonem stanovená, pak logicky řidič auto používat nemůže. Použití aktivního antiradaru tak jednoznačně nedoporučujeme.

Doba jde dál. Funkci pasivních antiradarů suplují aplikace

Může se to na první pohled zdát absurdní, ale pasivní antiradary fungují v zásadě stejně, jako když vám v rozhlasovém vysílání přítomnost policejních hlídek hlásí buďto moderátoři anebo bdělí a kolegiální motoristé. I tady jste na muže zákona s trojnožkou či jiným vybavením upozorněni tak, abyste mohli s dostatečnou časovou rezervou sundat nohu z plynu.

Časy se ale postupně mění a v ochraně před pokutami dnes řidičům pomáhají různé programy a aplikace. V rámci nich mohou šoféři mnohem promptněji než v rozhlasovém vysílání zaznačit do mapy přítomnost hlídky, na kterou pak aplikace zvukovým či jiným signálem upozorní ostatní projíždějící motoristy. Ovšem pozor, např. v Německu je používání takových aplikací nepovolené.

Ochrana života versus plnění státních a městských pokladen

Instalace antiradaru do auta je kontroverzní téma. Řidiči si ji neobjednávají proto, aby jejich auto lépe vypadalo, lépe jelo či mělo vyšší hodnotu. Pohnutka bývá jediná – vyhnout se pokutám za rychlou jízdu. Tam, kde není rychlá jízda, není třeba antiradaru. Na druhou stranu je ale potřeba zeptat se, co že to ta rychlá jízda vlastně je.

Všichni, kdo alespoň jednou za čas sedáme za volant, víme, že jsou po Česku rozesety úseky s bezdůvodně sníženou rychlostí. Úseky, kam se s železnou pravidelností a jakoby čirou náhodou vydávají i dopravní policisté, aby odchytávali hříšníky jako na běžícím pásu. Samostatnou kapitolou jsou pak stacionární radary pár metrů za hranicí obce. V kontextu výše uvedeného pak člověk určité sympatie k uživatelům těchto přístrojů najde. Pravidla by se porušovat neměla. Na druhou stranu pokud je v některých situacích bezpochyby popřen jejich smysl, není úplně zavrženíhodné, že se člověk brání.

Postup při výběru antiradaru

Přístrojů určených k ochraně před pokutami existuje nepřeberné množství. Liší se kvalitou, účinností, spolehlivostí a také cenou. Základní modely pořídíte za pár tisícovek. Kompletní řešení obsahující pasivní i aktivní antiradar s laserovou ochranou zepředu i zezadu pak vyjdou i na více než sto tisíc. Doporučujeme, abyste při výběru nejlepšího antiradaru pro vaše účely vzali v potaz nezákonnost aktivních rušiček.